Kde je štěstí?

01.10.2016

Člověk stále hledá někde něco, co by jej naplnilo, honí se za penězi a stále není šťastný, honí se za kariérou a stejně není šťastný, honí se den co den v rytmu času pod návalem povinností a přesto není šťastný. Má možnost zažít překrásné okamžiky jako je stvoření nového života od jeho početí po samotné opuštění matčina lůna a stejně není šťastný.

 Ráno se může znovu probudit a vědomě nadechnout, přesto není šťastný. Má vedle sebe milujícího člověka, přesto není šťastný. Vnímá tlukot svého srdce, přesto není šťastný. Dýchá vzduch, vidí všechnu tu krásu kolem sebe, může se všeho dotýkat, vše pozorovat, cítit zem a vidět nebe a hvězdy, hrát si se svými dětmi, smát se s přáteli, radovat se kdy chce a přesto není šťastný. Proč? Kde je štěstí? Kam se poděl ten pocit přítomnosti? 

Všechny ty vděčnosti za to co dostává vyšly naprázdno, rozplynuly se jako dým. Máme vše co potřebujeme a stejně chceme víc, protože se necítíme šťastní. Kde je štěstí?

Mé štěstí je prosté, mám jej uvnitř sebe ve svém srdci, miluji ten pocit když vnímám tlukot svého srdce a o to více jsem šťastnější, když jej mohu vnímat další den navíc u svých dcer. Možná někdy prožívám mračna, ale vím, že zase mohu prožívat slunečno, protože jsem to Já sama, kdo vnímá a cítí své tělo. Jsem to Já kdo zná své pocity, kdo tvoří svůj život.

 Ano i Já umím slovem ublížit i myšlenkou umím ublížit, protože jsem jen člověk a učím se stejně tak jako vy všichni chodit po své skutečné cestě životem. Nikdy totiž nevím, kdy ujdu poslední krok v tomto životě, nikdy totiž nevím, kdy naposled mohu vnímat tlukot svého srdce. Nikdy totiž nevím, kdy se nadechnu naposled a kdy zavřu víčka naposled. 

Kde je štěstí?
Pro mě je v obyčejných věcech, tak obyčejných, kterých si běžně nikdo nevšímá, ale všimne si jich až když už je mnohdy pozdě. 

Tak co? KDE JE ŠTĚSTÍ?